Gymnázium Praha 5, Na Zatlance 11, 15000 Praha 5 – www.zatlanka.cz

Když jsme na ruském semináři uvažovali o cestě na východ, nemohli jsme se rozhodnout, kam se vydat. Moskva i Petrohrad jsou krásná města, ale příliš daleko. Nakonec jsme zvolili Podkarpatskou Rus. Sice se tam mluví ukrajinsky, ale rusky se dá domluvit s každým. A bez znalosti azbuky nelze přečíst jediný nápis. Navíc byla tato země krátkou dobu i součástí Československa.

Myslím, že jsme své volby nelitovali. Když jsme přečkali delší dobu na hranicích, kde jsme se na chvíli zas vrátili do totalitní éry, ocitli jsme se v zemi, kde se zastavil čas. Hned v Užhorodu, který leží na samé hranici a je hlavním městem této oblasti, na nás dýchla prvorepubliková atmosféra. Ale zároveň jsme se tam setkali i s mnohými stopami bývalé sovětské nadvlády. Ještě týž den jsme pokračovali dále do hor, kde jsme bydleli celý týden a odkud podnikali výlety do okolí. Setkali jsme se s nádhernou, civilizací dosud nedotčenou přírodou, malebnými horskými vesničkami a milými i vstřícnými lidmi. Ochutnali jsme tamní speciality za směšně nízké ceny. Z pohledu turisty se zdá vše poklidné a romantické, ale každodenní život tam asi není jednoduchý. I podmínky, ve kterých mnozí ještě žijí, jsou dnes pro nás nepředstavitelné. To jsme poznali zejména ve vesnici Koločava. Pro nás je zajímavá tím, že tam žil a působil Ivan Olbracht a v tamní škole je jeho muzeum. Dokonce tam zaslechnete i češtinu a objevíte pár českých nápisů, ale žít by tam nechtěl žádný z nás. I to byla zajímavá zkušenost.

Přivezli jsme si spoustu hezkých fotografií i vzpomínek. A věříme, že naše cesta do tohoto krásného koutu Evropy nebyla poslední.